Národní technická knihovna: Špičková technika pro technickou literaturu

„V nové knihovně cítím otevřenost, volnost a profesionalitu, veřejný prostor, který nepůsobí formálně… A také tu oceňuji zdravou drzost,“ shrnuje své pocity z nové Národní technické knihovny v Praze Pavel Procházka. Ví, o čem mluví – každý den sem chodí do práce, protože tu působí jako tiskový mluvčí.

Spojovat zrovna technickou knihovnu s drzostí je ovšem dost neobvyklé. „Je to veřejná instituce, která se přitom nebojí vystavit drzé čelo, jaké od ní nikdo nečeká,“ stojí si za svým Pavel Procházka. „Vezměte si třeba stěny, jež pokreslil rumunský umělec Dan Perjovschi. Je to kresba zdánlivě dětská, provokativní, ale ozvláštňuje naši budovu a přijímají ji dobře návštěvníci i my, kteří tu pracujeme. Ale Perjovschi je jen taková třešnička na dortu. Tu drzost vidím i v bourání mýtu klasické instituce, úřadu. Na čtenáře se díváme jako na zákazníka, boříme zažité mýty o knihovnách, ve kterých se, jen půjčují knihy‘. Nabízíme tu profesionální, a zároveň lidský přístup a perfektní informační služby,“ vypočítává.

Knihovna byla v areálu vysokých škol v Praze – Dejvicích otevřena v „devítkové“ datum 9. září 2009. A její autoři z ateliéru Projektil architekti už stačili získat za své dílo Grand Prix architektů, nejvyšší českou cenu za architekturu, i cenu Czech Grand Design.


Chlazení na levný proud

 
„Už návrh téhle stavby mě opravdu zaujal neobvyklými technickými nápady, líbil se mi. Na druhou stranu jsem měl také obavy, bylo tu hodně úplně neznámého. S takovým technickým řešením jsem se ani já, ani žádný z mých kolegů u nás ještě nesetkal. O to víc nás bavilo dělat zrovna na tomto projektu,“ vzpomíná Miloslav Novák ze společnosti Siemens, která se na stavbě knihovny podílela. Dodala technologie měření a regulace pro vytápění a chlazení, systémy elektrické požární signalizace a zajistila také datové propojení životně důležitých technologií.

Například systém chlazení je umístěn ve stropech, v nosné železobetonové konstrukci. V noci jím proudí studená voda. Z chladicí jednotky, která využívá levný noční proud. Okolní beton tedy vychladne a ve dne zajistí v budově příjemné klima.

V zimě systém pracuje podobně, ale naopak topí. Do trubek se vhání místo studené vody teplá. Navíc se v letních měsících knihovna v noci předchladí vpuštěním studeného vzduchu okny dovnitř a přes horký den se okna zavřou.

Automatická okna

Systém větrání okny je vůbec pozoruhodný. Po budově jsou rozmístěna čidla pro měření koncentrace oxidu uhličitého, který signalizuje vydýchaný vzduch. Když zjistí, že oxid uhličitý přesáhl stanovenou mez, vyšlou signál do řídicího systému, který začne větrat.

Regulace vnitřního klimatu funguje na principu přirozeného větrání: dvě stovky elektronicky ovládaných oken se za příznivého počasí automaticky otevírají. Klimatizace se zapíná jen v nezbytných případech, takže budova opravdu neplýtvá energií.

Proudění vzduchu je ovšem limitováno tak, aby průvan neotáčel listy rozevřených učebnic a neodnášel papírky s poznámkami. Systém tedy bere v úvahu sílu vnějšího větru a povětrnostní podmínky – proto také na střeše budovy pracuje meteorologická stanice, která okamžitě dodává aktuální informace do řídicího střediska.

Systém stropního topení je v místnostech, kde se okna otevírají ručně, doplněn o radiátory pod okny. V okamžiku, kdy někdo okno otevře, radiátor se automaticky vypne, aby se netopilo zbytečně. Na lidskou zapomnětlivost je ovšem pamatováno: pokud zůstane okno otevřené v mrazu, takže by místnost mohla promrznout, topení se samo opět zapne.

Minimum zákazů

„Budova je uspořádána tak, aby v ní bylo co nejméně zákazů a návštěvníci se cítili příjemně,“ říká Pavel Procházka. „Je třeba jasné, že i v knihovně má člověk hlad. Proto jsme tu kromě kavárny umístili automaty na sendviče. Ale zase jsme samozřejmě nechtěli, aby nám s jídlem chodili mezi knížkami. Tak jsme hned k automatům dali křesla a stolky, aby se dalo jíst tam a nikdo neměl nutkání si jídlo přenášet.“

Autoři knihovny si všimli zahraničních zkušeností a otevřeli noční studovnu, která funguje po zavíracích hodinách.

„I lidé z okolních vysokých škol nám říkali – prosím vás, studovna v noci? Kdo tam bude chodit? A ukázalo se, že zájem je obrovský. To víte, nejlépe leze učivo do hlavy mezi desátou večer a půlnocí… Zatím jsme alespoň v noční studovně zvýšili počet míst a uvidíme, jestli se s tím dá udělat ještě něco dalšího,“ vypráví Pavel Procházka.

Světla do středu

 

Knihovna má opravdu až nečekané technické lahůdky. Tak třeba uspořádání světel. Nejde ani tak o to, že se ve veřejných prostorách ovládají centrálně, takže k nim nenajdete vypínače. Je to mnohem zajímavější.

Na zemi v atriu knihovny se nachází geometrický střed, podle něhož jsou všechna světla orientována. Zářivkové trubice jsou umístěny ve směru pomyslných přímek protínajících tento bod.„Světla se tedy musela nastavit tak, aby plnila umělecký záměr architektů, ale současně i svou funkci, totiž dobře a kvalitně osvětlovat určený prostor. Navíc plní ještě další roli: usnadňují orientaci v prostoru. Při podvědomé rychlé orientaci mezi regály je středová osa a k ní směřující zářivky k nezaplacení.

Všechny kabely a dráty vedou přímo po stropě, aniž by je zakrývaly podhledy. Kupodivu to budovu ozvláštňuje a nevyvolává dojem výrobní haly. Všechny rozvody se pak scházejí ve velíně ve čtvrtém podlaží, odkud se celá budova ovládá. A tady je i centrum řízení situací, kdyby přišel malér. Třeba požár.

Vodní stěna snad nebude potřeba

„Zavedli jsme sem nejnovější elektrickou požární signalizaci, jakou Siemens vyvinul,“ říká Miloslav Novák. Její součástí je síť senzorů kouře a tepla, a samozřejmě i tlačítkových hlásičů, kterými je budova protkána. Senzory jsou obvykle barevně upraveny tak, aby ladily se vzhledem interiéru.

Po vyhlášení požárního poplachu hlasitými houkačkami může následovat ochrana hlavního atria knihovny před šířením požáru z přilehlých částí objektu. K tomu se spustí vodní stěny vytvořené skrápěním vodní mlhou, která má zastavit oheň i šíření zplodin z požáru. Oproti klasickým protipožárním rozprašovačům je zde spotřeba vody zhruba desetkrát nižší, takže je k papírovým knihám podstatně šetrnější.

„Každodenní činnost naší knihovny by nebyla možná bez souhry mnoha technických systémů,“ poznamenává mluvčí knihovny Pavel Procházka. „V tomto případě ale doufáme, že protipožární systém opravdu nebudeme nikdy potřebovat.“

Zajímavosti

  • Zastavěná plocha je 5 000 čtverečních metrů a je v ní uloženo 1,5 milionu svazků knih a časopisů.

  • Studijních míst je v knihovně přes 1 200, návštěvníci mohou využívat týmové i individuální studovny, včetně speciálních pro vozíčkáře, je tu studovna časopisů, audiovizuální studovna i velmi oblíbená noční studovna

  • Půdorys knihovny tvoří zaoblený čtverec, který symbolicky představuje technickou učebnici. Zvenku budova vypadá jako skleněný válec se čtyřmi vchody, vnitřnímu prostoru dominuje rozlehlé atrium.

  • Náklady na stavbu a vybavení činily celkem 2,2 miliardy korun.