Telekomunikace: Než se i u nás ozvalo první „haló“

Svět telekomunikací, bez něhož si dnes život nedokážeme vůbec představit, ve svých počátcích procházel pozoruhodnými peripetiemi. V roce 1876 vynalezl Alexander Graham Bell telefon a téhož roku na Světové výstavě ve Filadelfii mohli její návštěvníci s úžasem naslouchat slovům, která se linula z předváděného aparátu, ale byla vyslovena kdesi na opačném konci drátu. Až příští generace v této souvislosti překvapivě zhodnotí pozoruhodnou skutečnost: lidstvo se v tom okamžiku vrátilo od digitálního způsobu sdělování informací k analogovému. Předcházející vynález sdělovací techniky, elektrický telegraf Morseova typu, totiž ve své podstatě digitální byl.

Ačkoli to v dnešní době zní jako paradox, hlavní nevýhodou telegrafu byl právě jeho digitální charakter, který vyžadoval, aby byly zprávy pro potřeby přenosu kódovány. (První takovou zprávu Morse odvysílal, přesněji řečeno „odklepal“, v roce 1845 na vzdálenost 64 kilometrů mezi městy Baltimore a Washington). Pro toho, kdo příslušné kódování systémem teček a čárek ovládal, nešlo o nic náročného, ale povětšině lidí to dělalo značné potíže. Proto se nelze příliš divit, že digitální Morseův telegraf byl záhy zastíněn analogovým telefonem, který dokázal přenášet přímo lidský hlas – srozumitelný každému.


… a další

Telegrafní linka Vídeň – Brno byla v roce 1846 stavěna z měděného drátu zavěšeného na izolátorech z porcelánu. Když ale o rok později Werner Siemens navrhl předsedovi telegrafické komise pruského generálního štábu, aby se takto postupovalo i v Německu, nedopadl nejlépe.

„Mein Gott!“ zhrozil se prý tehdy generál Etzel, šéf oddělení optických telegrafů (předchůdců telegrafů elektrických), jež v té době spadalo pod armádní generální štáb. „Přece nepovedeme drahé dráty jen tak volně ve vzduchu, aby si každý, komu se zamane, kus ukradl!“
 
Jakmile se nakonec „drahé“ dráty prosadily i v telefonu, zase v Berlíně mnohým vadily „zvuky, které vyluzovaly, a přes izolátory se musely navlékat kožené čepičky“.

„Ve Filadelfii se městská správa chystá osvětlovat ulice po celý den. Přibylo totiž tolik telefonních vedení, že je šero i v pravé poledne,“ zavtipkoval si místní humoristický časopis a nebyl daleko od pravdy. Svět byl tehdy opravdu „zadrátovaný“.

Tehdy se zrodila i novinářská kachna


Zajímavá je historie pojmu „novinářská kachna“, který údajně rovněž souvisí s počátky telekomunikací. Když se v první polovině 19. století rozšířila telegrafní síť, vznikaly v souvislosti s tím i tiskové agentury. (První z nich, francouzskou agenturu HAVAS, založil v roce 1835 Charles Louis Havas a jeho podnik žije dodnes pod názvem AFP). Telegraf umožnil zpravodajsky pokrýt téměř celý svět, ale síť zpravodajů nebyla rozsáhlá, takže nestíhali být všude. Když tedy nebylo možné pravdivost získaných informací ověřit, byly označovány latinskou poznámkou „non testatur“, není doloženo, neověřeno. Používaná zkratka – N. T. („en te“). Fonetická podoba zkratky „ente“ je zvukově shodná s německým die Ente neboli kachna.

Zlatá éra fandů a nadšenců

 

S prvními krůčky telekomunikací, třeba i těmi úsměvnými, je neodmyslitelně spojeno jméno Wernera von Siemense. Byl to právě on, kdo se zasloužil o rozmach vynálezu ručičkového telegrafu, tedy elektrického přístroje schopného přenášet na dálku jednotlivá písmena. Sestrojil ho v roce 1847 ve svých 31 letech. Z dnešního pohledu to byl nejen prapočátek elektrické pošty, ale rovněž významný krok na cestě k poště elektronické. Od tohoto data se také odvíjí slavná siemensovská tradice, vedoucí až ke zrodu dnešní společnosti Siemens AG.

Siemensův ručičkový telegraf se samočinným vypínáním, podstatně lepší, ale především spolehlivější než konkurenční malý model Angličana Wheatsona, nadchl zručného mechanika Johanna Halskeho, a tak se v zadním dvoře jednoho berlínského domu zrodila skromná telegrafní firma (se třemi dělníky) Siemens & Halske. Toto spojení dvou jmen se nadlouho stalo synonymem kvality pro elektrotechnické výrobky z nejrůznějších oborů a oblastí

.Siemens také v roce 1877 převzal v Německu Bellův telefon, technicky ho zdokonalil a spolu s generálním ředitelem německých pošt Heinrichem von Stephanem řídil zavádění této „mluvící hračky“, kterou Stephan nazval Fernsprecher. Zkušený elektrotechnik a podnikatel Siemens ještě do Vánoc téhož roku vyrobil prvních 700 přístrojů. Na rozdíl od Bella u nich Siemens použil dvoupólový elektromagnet a větší membránu. Zájem o ně byl obrovský.

Používání telefonů se velmi rychle šířilo a značka Siemens se záhy stala známou i u nás. Například v Praze se telefony začaly zavádět od roku 1887. V roce 1889 pak byl zahájen telefonní provoz mezi Prahou a Vídní.

Byli jsme na úrovni doby


Jestliže jsme si za socialismu stěžovali, že zaostáváme za světovým technickým vývojem, v rychlosti zavádění telekomunikačních novinek (stejně jako je tomu dnes) jsme s ním dokázali držet krok. Například pražská firma Dr. Houdek a Hervert už v prosinci roku 1877, tedy ve stejné době, kdy Siemens vyrobil svých prvních 700 telefonních přístrojů, inzerovala prodej hned několika typů telefonů podle soustavy Siemens-Halske.

Tři roky po vybudování prvního telegrafního spojení v USA byla v roce 1847 zprovozněna první telegrafní trasa i na našem území – a to z Vídně přes Brno až do Prahy. Šest let po Bellově úspěchu na světové výstavě ve Filadelfii se své první telefonní ústředny dočkala i Praha (konkrétně 11. 8. 1882, v tzv. Richterově domě čp. 495). Byla v provozu až do roku 1902. První telefonní seznam v Praze vyšel roku 1883 a zahrnoval 98 účastníků. V roce 1919 Siemens zapojil Prahu do tehdy nejmodernější evropské telegrafní sítě.

Haló, haló, je tam někdo?


Pro zajímavost si připomeňme, jaké tehdy u nás byly písemné pokyny pro správné telefonování s prvními telefony Siemens:

  1. Při položeném sluchátku zatočte kličkou.

  2. Zdvihněte sluchátko.

  3. Požádejte „slečnu z ústředny“ o spojení s konkrétní osobou.

  4. Hovořte.

  5. Po skončení hovoru zatočte kličkou.

Historie:


1890 – otevřeno první zastoupení firmy Siemens & Halske v Praze a v Brně
1930 – založena Akciová společnost pro slaboproudou techniku Elektrotechna se sídlem v Praze – Karlíně. Kromě telefonů a telefonních ústředen vyráběla i hradlová zařízení pro dráhy, kondenzátory, měřicí přístroje a jiná slaboproudá zařízení.
1924 až 1927 – Siemens se podílí na vybavení spojovatelského pracoviště mezinárodní telefonní a telegrafní ústředny v Praze na Žižkově
1934 – také firma Baťa ve Zlíně se rozhodla pro firemní telefonní ústřednu této značky. V neustálém provozu pak zůstala neuvěřitelných 57 let! (Pracovník, který ji obsluhoval, se s ní v devadesátých letech loučil se slzami v očích. „Přirostla mi k srdci. Mohu o ní říct, že je opravdu perfektní a spolehlivá,“ řekl tehdy)
1991 – úspěch v tendru na digitalizaci české telekomunikační sítě
1992 – výstavba telekomunikační sítě pro Pražský hrad
1995 – uvedení přístroje Gigaset, prvního digitálního bezšňůrového telefonu v Česku
1996 – první mobilní telefon s českým displejem (typ S6)
1997 – zahájení výstavby sítě T-Mobile
1997 – první mobilní telefon s barevným displejem (typ S10)
1998 – dodán dvoumiliontý port do české telekomunikační sítě
1999 – zahájení výstavby sítě Oskar / Vodafone
2002 – dokončení digitalizace české telekomunikační sítě
2005 – na český trh dodán čtyřmiliontý mobilní telefon
2005 až 2006 – prodej divize mobilních telefonů a prodej divize privátních a veřejných telekomunikací, ukončení aktivit Siemens v oblasti telekomunikací